Sv. Augustin ve svém díle Výklady na Janovo evangelium, což jsou jeho revidované promluvy, komentuje tyto verše: U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě.
Co k tomu tedy sv. Augustin říká?
Ale jak se to stalo, že přijal Jan matku Páně za vlastní? Nebyl snad z těch, kteří mu řekli: „Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“ Ale v tom případě také slyšel: „Každý, kdo (něco z toho) opustil kvůli mně, dostane stokrát více v tomto světě.“ Proto v tom obdarování, že přijal jeho matku, měl onen učedník stokrát více, než dříve opustil. Ale v té společnosti, kde nikdo neříkal o něčem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné, jak je psáno ve Skutcích apoštolů, přijal blahoslavený Jan stonásobek. Tak na tom totiž byli apoštolové: jako by nic neměli a přitom všechno vlastnili. Tedy jakým způsobem přijal učedník a služebník matku svého učitele a Pána za vlastní, když nikdo neříkal o něčem, že je to jeho vlastní? Protože se o chvíli později v téže knize čte: „Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval,“ musí se tomu rozumět tak, že skrze toho učedníka bylo rozděleno to, co kdo potřeboval, aby tak byla jednomu každému svěřena i blahoslavená Maria coby jeho matka. A jak se má rozumět tomu, co bylo řečeno: „A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě,“ než aby se postaral o vše, co by potřebovala? Přijal ji tedy za vlastní, nikoli jako majetek, jež sám žádný nevlastnil, ale (přijal ji) jako úkol, který by plnil tím, že se o něj dělí s ostatními.
Kéž tedy ta slova, která pronesl Ježíš a byla určená milovanému učedníkovi Janovi: To je tvá matka, bereme i my za svá a radujeme se z nich. Maria je i naší Matkou. Jí svěřujeme své domovy, všechny své záležitosti a nakonec jí svěřujeme i sami sebe.
Matko Boží a Matko naše, Maria, oroduj za nás!